„Myšlenka byla silnější, takže to šlo,“ vypráví Petr Zikmund ze studia Ziki Records

Bez pořádného technického vybavení to nejde. Kvalitní mikrofony, šňůry, zesilovače a spousta dalších věcí nezbytně patří k dobrému zvuku. Ve Zdětíně u Prostějova leží profesionální nahrávací studio Ziki Records. A právě tam jsme v jedno pondělní dopoledne vyzpovídali zdejšího mistra zvuku Petra Zikmunda.

Máš za sebou spoustu let nahrávání, produkování a mixování hudby. Myslíš si, že tvůrčí proces je s dnešním vybavením jednodušší? Pracuješ spíš s analogem, nebo digitálem?

Dneska můžeš dělat cokoliv, je to jednodušší. Já jsem vlastně pásky ani nezažil, nikdy jsem je neměl. Tohle studio je hybridní. Do každé fáze nahrávání a produkování promlouvá jak digitál, tak analog. Nahrávání, mix i master – všechno hybridní systém.

Kolik mikrofonů použiješ například pro sejmutí bicích?

Klasika. Overheady, přechody, kotel. Řekněme dva, čtyři, šest, osm, devět. Ve výsledku je to kolem čtrnácti mikrofonů. Vždy dávám dva overheady, i když se to dá udělat jen na jeden. Každý buben má vlastní mikrofon. Pak v místnosti rozmístím ještě různě dva, tři až čtyři mikrofony. Pokud bych měl větší místnost, dám i víc (smích).

V mixu použiješ všechny mikrofony, nebo vybíráš?

Jo, jo, vždycky všechny, i když je to slyšet třeba jen malinko. Je mi líto to tam nedat. I mikrofony umístěné po stranách místnosti – to je vždycky taková drsná stránka. Taky záleží, kam to dáš. Vždycky bych chtěl, aby tam byly bubny, a ne jenom činely, do kterých bubeníci tak strašně rádi práskají (smích).

Jeden můj oblíbený hudebník, Mac DeMarco, před časem nahrál na celou desku bicí jen pomocí jednoho kondenzátorového mikrofonu. Ten umístil přímo nad kopák a pod přechody.

Beatles nahrávali ty starší věci taky na jeden mikrofon. Navíc občas zmixovali bicí jen na jednu stranu. Bicí hrály jen zprava, nebo zleva. Jo, to se používá pořád, ale to by po mně musel někdo chtít, sám bych to spíš nepoužil. Někdy je to nouze takhle nahrávat na jeden mikrofon, ale spíš myslím, že je to často tvořivost. 

Jak postupuješ, když nahráváš typickou rockovou kapelu – bicí, basa, kytara, klávesy, zpěv? Co jde první?

Kapela už většinou ví, často chce hrát spolu, všichni dohromady. Začínají už přemýšlet i o postupném nahrávání na stopy, ale většinou hrají všichni. Potom se přetočí kytary, basy, zpěv, no, v podstatě všechno a někdy z původní nahrávky nezbydou ani ty bicí (smích). Mám možnost izolovat nástroje. Když chtějí hrát všichni, tak izoluji kytary, basu a tak dále. Hudebníci pak mohou být, kde chtějí. Pospolu nebo u bedny. Někdy mívám zpěváka přímo v režii, protože tady na sebe všichni vidí.

Který nahrávací software ve studiu používáš a proč?

Počkej, já jenom otevřu Barči. (Do režie přiběhne fenka.) Používal jsem Sonar, Studio One a Pro Tools. Sonar už nepoužívám, protože se nevyvíjí. Kdyby to šlo, tak bych si vymyslel vlastní software, protože v každém mi něco chybí, co v tom druhém je. Hodně propracované je Pro Tools, ale ten interface je jako z doby Windows 3.1. Velice dobře se mi teď dělá ve Studio One. Je to hodně nový, čerstvý, příjemný. V Pro Tools mi dost vadí, že tam nejsou změnitelný uživatelský klávesový zkratky. Jsou tam natvrdo, to je prostě peklo. Ale na druhou stranu je tam spousta funkcí, které mi jinde chybí. Teďka nahrávám všechno do Studia One. Mixuji v Pro Tools i ve Studiu One.

Jaké používáš mikrofony a nahrávací techniky na jednotlivé nástroje?

Na vokály používám kondenzátorový mikrofon od Warm Audio, inspirovaný slavným Neumannem U 87, a někdy přidám ještě AKG C414. Tyhle mikrofony používám taky částečně na bicí a akustické nástroje. Ke kytarovému kombu postavím klasiku Shure SM57, občas přidám zase i ten kondenzátor AKG. No, anebo si někdo vymyslí, že potřebuje na jeden kytarový záběr mít tři bedny a na každé bedně tři mikrofony. Už se mi stalo, že jsem měl na jeden záběr patnáct mikrofonů. Pak je ale dobrý, když to zpracovává někdo jiný (smích). Čím víc mikrofonů, tím se práce i zvuk znejasňují. Ale zase si můžeš vybírat. A to si potom taky vybereš!

Plánuješ novinky do studia? Co ti tady chybí?

Pořád plánuju. Vše je omezeno jenom finančně, jinak by to lítalo (smích)! Užil bych ještě pár nových preampů. Momentálně mám šestnáct preampů plus osm pomocných, takže mám osm prázdných míst v převodníku. Ale každý dobrý kanál stojí aspoň 10 000 Kč, ty lepší i kolem 20 000 Kč. 

Máš tu piano?

Mám tady kontroler od Novation. Dobrej kontroler, fakt dobrej. Jestli chceš, můžeš se podívat. Já na to moc nehraju, to mě docela mrzí. 

Já mám jen maličký syntáček Roland JP-08 a teď se nově učím hrát na piano. Jo tak, tohle by se mi líbilo.

Možná bychom se mohli domluvit (smích).

Jaký je tvůj názor na loudness war čili hlasitostní válku?

Tohle je teď už částečně vyřešeno. Youtube, Spotify ti to oříznou, když to tam dáš silněj a nad jejich standard. Takže dělám různé verze výsledných masterů. Někdo to zatím neomezuje, třeba Bandcamp to zatím neřeší. Tím pádem loudness war v určitých oblastech končí. Já to i zkoušel nahodit silněji. Bylo to ale fakt zprasené a ve výsledku i míň hlasité.

John Frusciante vydával některé své sólovky znatelně na tišší hlasitostní úrovni. Byl to mimo jiné takový nenápadný manifest proti loudness war.

Jo, jo, souhlas, každý přístroj má kolečko hlasitosti. A dynamika nahrávky zůstane pěkně zachovaná. Myslím, že teďka už to bude lepší. Podívej se na to i vizuálně – na nahrávkách z devadesátek vidíš hezké kopečky. Teďka občas zahlédneš obdélník s ostrou hranou. Já to nemůžu ani vidět, jak je to rovný, tak na mne to působí blbě už opticky.

Nahrávání kapely Miserable One ve studio Ziki (foto WildMotion)
 

Vinyl, kazeta, nebo CD? Máš svého favorita? Dnes se hudba vydává už třeba i na flash disku.

Vinyly se mi líbí, ale technicky si myslím, že to pořád ještě není ta technologie, která převládne. I deska se opotřebuje.

Jaké je tvůj názor na hudbu online a streamovací platformy, jako je Spotify a další?

Myslím, že je to dobrý. Já teda svůj účet nemám. Poslechnu si spíš internetové rádio. Třeba francouzské rádio Fip. Tam hrají moc fajn, je to pestrý a fakt pohodička. Počkej, podíváme se, co tam mají teď. Zrovna hrají rok 1969. Ale vždycky tam naběhne něco, co tě překvapí. Streamují věci od vážné hudby až po elektroniku. Pak se rád dívám na živáky seattleského rádia KEXP, to mají zvládnuté perfektně. Taky jsem plánoval živé streamy ze svého studia, ale zastavilo se to na videotechnice. Není to vůbec levná záležitost. Zvukově jsme to měli připravené. Ale obraz bych chtěl snímat minimálně na čtyři kamery. Zatím to necháváme ležet.

Na kterých projektech momentálně pracuješ? Kdo u tebe nahrával?

Leto, Laundered Syrup, Safety First, Unna, … Je toho hodně. Něco mám vypsané na webu.

I rappery tady máš?

Mám, mám. V poslední době taky romské rappery. Je to zajímavé, člověče.

Pracoval jsi někdy s hudebníkem, se kterým sis vůbec nerozuměl?

Jó, jó (smích). Před časem tady byla jedna metalová kapela a já si s jedním člověkem prostě nesedl. Nebylo to o kapele, spíš o konkrétním člověku. Ale to se stane, že jo.

 

Máš hodně práce přes týden? Kolik času strávíš ve studiu?

Jsem tu pořád, já nic jiného nedělám. Občas si zajedu do kuchyně (smích). Nenahrávám ani nemixuji non-stop, taky se tu vzdělávám.

Velké procento lidí poslouchá hudbu jen tak z noťasu nebo přímo z telefonu. Je to dnes přirozené, ale kvalita nahrávky a profi výbava studia se potom částečně ztratí.

Co se dá dělat. Je to tak, nemám z toho úplně radost. Ale když sedím v nějaké hospůdce u potoka, tak pak si taky něco pustím i z telefonu, že jo.

Při mixování záleží strašné moc taky na místnosti, ve které posloucháš. Místnost ovlivní zvuk i víc než kvalita beden. Já mám celkem masivně řešenou akustiku. Skoro žádný plochy tady nejsou rovnoběžný. Vymysleli jsme spoustu nepravidelností, panelů a difuzních prvků. Budování trvalo roky a šlo to pomalu. Vše jsme dělali v poměrně úzké skupině přátel. Předtím jsem byl v Prostějově, tam to bylo takový spíš provizorní, ale myšlenka byla silnější, takže to šlo.




Autor fotografií ze studia: Kateřina Čabajová