V nákupním košíku máte: 0 ks
Košík je prázdný.

Postup výroby gramodesek se od čtyřicátých let téměř nezměnil

home-background

Pomineme-li současnou přítomnost moderních strojů, esence výroby vinylových desek se za posledních sedmdesát let příliš nezměnila. V počátku se ovšem experimentovalo kromě vinylu i s jinými materiály. Odhalte s námi pár zajímavostí z počátku výroby elpíček.

Postup výroby gramodesek se od čtyřicátých let téměř nezměnil

Dvanáctipalcové desky z vinylu spatřily světlo světa již v roce 1931

LP z vinylu se objevilo již počátkem třicátých let, velká hospodářská krize však nepřála rozšíření tohoto formátu. Hlavním důvodem byla jejich vysoká cena, a tak trh ovládal šelak. V průběhu druhé světové války se však šelak stal nedostatkovou surovinou, protože americká armáda chtěla své vojáky v zákopech podporovat hudbou. Hledaly se proto cesty, jak jej nahradit. Vrátil se tak vinyl a tentokrát svou bitvu vyhrál. Po skončení válečných bojů přišel další trend, který pomohl udržet vinyl jako hlavní materiál pro výrobu hudebních desek. Bylo zapotřebí na obě strany gramodesek vměstnat většinu děl vážné hudby – dosáhnout tedy kapacity jedné strany alespoň 17 minut (maximum té doby činily 4 minuty). V roce 1948 představila Columbia Records zásadní objev, který přetrval až do dnešních dnů – mikrodrážku. Při rychlosti otáčení 33⅓ rpm zajistila kapacitu jedné strany až 22,5 minuty, což platí dodnes. Pro zajímavost, revoluční objev spočíval v tom, že namísto kovové jehly, která přenášela zvuk u šelakových a prvních vinylových desek, byl v hlavě gramofonu umístěn maličký krystal safíru či diamantu. Tím byl zajištěn přenos záznamu z velmi jemných drážek.

Další léta s sebou přinášela pokusy se zvýšením hustoty drážek, jímž bylo možné zajistit ještě vyšší kapacitu. Již v padesátých letech se podařilo dosáhnout 33 minut na jedné straně. Tento trend dále rozvíjely kapely, které zažily vrchol na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Úprava hustoty drážek se ovšem neobešla bez kompromisů v podobě zásahů do zvukového materiálu (snížením celkové hlasitosti, úpravou nižších frekvencí apod.). Experimenty a pokusy nakonec vedly k potvrzení skutečnosti, že optimální délka zvukového záznamu na obou stranách LP je mezi 30–40 minutami. Cokoliv nad touto hranicí se již neobejde bez snížení kvality záznamu.

Dvanáctipalcové desky z vinylu spatřily světlo světa již v roce 1931

Dvanáctipalcové desky z vinylu spatřily světlo světa již v roce 1931

 

7’ = 17 cm – singl

Tuto malou gramodesku představila roku 1949 společnost RCA Victor s plánem nahradit šelakové desky, jelikož nabízela stejnou kapacitu – 4 minuty při rychlosti 45 rpm. Bohužel LP od společnosti Columbia plnila očekávání posluchačů vážné hudby a jazzu poněkud lépe (kapacita jedné strany LP činila už tehdy neuvěřitelných 22,5 minuty). RCY Victor tak musel zvolit jinou, pro vývoj pop music zásadní, cestu. Svými „pětačtyřicítkami“ začal podporovat populární hudbu. Trend vyvrcholil v padesátých letech s nástupem rock´n´rollu. Její oblibě napomohla i nižší prodejní cena oproti LP, čímž vyšla vstříc požadavku teenagerů. Nový produkt dostal jméno „singl“ a stal se definitivní součástí hudební terminologie i historie. Kapacita činí 5 minut při otáčení rychlostí 45 rpm (singl) a 7 minut při 33⅓ rpm (EP).

Nový produkt dostal jméno „singl“ a stal se definitivní součástí hudební terminologie i historie

Nový produkt dostal jméno „singl“ a stal se definitivní součástí hudební terminologie i historie

 

Barevnost desky – bez přidání uhlíku nebo tekuté barvy to nepůjde

Gramofonové desky jsou ve své základní podobě bezbarvé (transparentní). Aby dostal vinyl klasickou černou barvu, přidává se do něj černý uhlík, který vinylovou desku také zpevní. Pokud se výrobce rozhodne pro jiný odstín, sáhne po klasických tekutých barvách. Ty desce nijak neuškodí, ale na rozdíl od uhlíku ani nezvýší její odolnost. O barevných vinylech si můžete přečíst více na našem blogu.

Aby dostal vinyl svůj pigment, přidává se do něj černý uhlík, případně tekutá barva

Aby dostal vinyl svůj pigment, přidává se do něj černý uhlík, případně tekutá barva

 

140 nebo 180 gramů?

Běžným formátem je vinyl 12’ o hmotnosti 140 gramů. Vyniká plnohodnotnou kvalitou zvuku a nižšími výrobními náklady. Vinyl 12’ o hmotnosti 180 gramů je určen pro audiofily, fanoušky nebo DJe. Zvukovými vlastnostmi je shodný s lehčí variantou, je však pevnější, odolnější a má punc exkluzivního zboží.

 

Jak tedy gramofonová deska vzniká

Je to skutečně tak, postup výroby gramodesek se od čtyřicátých let minulého století, kdy se základním výrobním materiálem stalo PVC (vinyl), téměř nezměnil. Prvním krokem je vyřezání drážky do matrice, ze které se následně vyrobí tzv. matice (jež je negativem, takže nemá drážky, ale výstupky). Následuje umístění dvou matic (strana A a strana B) do lisovacího stroje, kde je mezi ně vložen tzv. vinylový koláček vyrobený z roztaveného PVC a etikety. Tlakem je vytlačena oboustranná placka s drážkami, dírou a etiketami. Následuje ochlazení vodou, které materiál vytvrdí. Poslední krok spočívá v odříznutí zbytků PVC na hranách desky.

Tlakem je vytlačena oboustranná placka s drážkami, dírou a etiketami.

Tlakem je vytlačena oboustranná placka s drážkami, dírou a etiketami

 

 

30 září 2020

Mohlo by se Vám líbit

Obsah košíku
Celkem:
Zobrazit košík
Vrátit se k nakupování